Kde je naše pozornost?

Naše mysl je jako rušné náměstí, kde desítky hlasů, obrazů a pocitů soutěží o naši pozornost. Notifikace, sociální sítě i naše vlastní myšlenky nás neustále vytrhávají z toho, co je pro nás opravdu důležité. Tento článek vám ukáže, proč je pozornost náš nejcennější zdroj, jak ji digitální svět oslabuje – a co můžeme dělat, abychom ji znovu získali pod svou kontrolu.

Jak mozek třídí záplavu vjemů

Kolem nás se neustále děje spousta věcí. Naše smysly jsou setrvale bombardovány stovkami podnětů a přinejmenším to samé se odehrává v naší mysli. Neustále o něčem uvažujeme, na něco vzpomínáme nebo něco plánujeme. Některé podněty jsou pro náš život důležitější než jiné. Náš mozek disponuje nástrojem, kterému pomáhá vybírat a určovat, které podněty budou nebo mohou být pro nás významné. Můžeme si ho představit jako takové síto nebo ještě lépe jako trychtýř, protože zužuje množství informace, se kterou budeme v daném okamžiku aktivně pracovat. Mozek dokáže plně věnovat pozornost jen jedné věci, jednomu podnětu, jedné myšlenkové operaci. Dnes tolik oblíbený multitasking je jen iluze, během které velmi rychle překmitáváme pozorností mezi několika podněty.
Image

Proč máme pozornost? Evoluce a přežití

Napadlo Vás někdy, proč vlastně máme pozornost nebo proč se pozornost objevila během vývoje? Tak už víme, že zužuje množství informací, které bude mozek v daném okamžiku zpracovávat. Ale v minulosti nebyl lidský mozek zahlcen tolika podněty jako nyní. Nemusel tedy nutně volit mezi podněty. Švédský psychiatr a brain blogger Andreas Hansen používá evoluční perspektivu k vysvětlení významu pozornosti. Podle něj pozornost znamenala přežití. Totiž ten člověk, který nejrychleji odhalil nebezpečí, reálné nebo potenciální, ten se mohl spasit únikem nebo bojem. Rychle kmitající a flexibilní pozornost, odhalující hrozby v prostředí, byla základem přežití. Takoví jedinci s vyšší pravděpodobností přežívali setkání s predátorem nebo nebezpečným člověkem. Naši předkové tedy měli spíše pozornost, která rychle kmitala z předmětu na předmět.

Když si člověk uvolnil mysl k vědomému přemýšlení a plánování, začal potřebovat jinou funkci své pozornosti – schopnost zaměřit a udržet pozornost na jeden předmět. Pokud se nám podaří ztlumit vliv podnětů z okolního světa i z vnitřních procesů (tedy nejsme rušeni vlastními myšlenkami, nápady a emocemi), můžeme se plně věnovat podnětům, které nás zajímají. Toto soustředění zvyšuje pravděpodobnost, že si nějakou věc zapamatujeme a že lépe a přesněji budeme odpovídat na různé zajímavé nebo důležité podněty. Nemusíme pak používat jen základní stresové reakce „uteč” nebo „bojuj”.

Image

Soustředění jako základ tvořivosti

Pozornost, která byla původně roztěkaná a flexibilní, která dokázala skenovat okolí, se najednou usadila u jednoho podnětu a propracovávala jej do všech detailů. Základem uměleckých děl i většiny vynálezů je koncentrovaná pozornost. Dalo by se říci, že celá naše společnost a kultura se rozvíjí na základě naší schopnosti vytrénovat vědomé řízení pozornosti, vyrůstající na původních automatických procesech, jejichž povaha je odlišná.

Až doposud. Nyní nám sociální sítě, krátká videa a obrazovky různého druhu posilují tuto prapůvodní schopnost naší pozornosti těkat, rychle přepínat a přenášet pozornost mezi podněty. Tato vlastnost pozornosti je posilována mediátorem libosti dopaminem. Je to pro nás zkrátka odměňující kmitat mezi podněty a toužit spatřit něco zajímavého. V době TikToku zapomínáme na schopnost koncentrace a záměrného řízení pozornosti k podnětům, které si přejeme. Najednou naše pozornost jako by se automaticky lepila na pestré, nové a neustále se měnící podněty, zcela mimo naši kontrolu. 

Když nás rozptyluje náš vlastní vnitřní svět

Někdy naše pozornost ulpívá na opakovaných negativních myšlenkách. Nemůžeme si pomoci a neustále přežvykujeme myšlenky, které nám nejsou příjemné, které se často týkají našich charakteristik nebo sebehodnocení. A pak jsme lapeni v síti stresu produkovaného vlastním vnitřním světem a chronicky špatné nálady.

Jak z toho ven: pozornost jako dovednost

Existuje cesta ven z toho bludného kruhu zasahující celou společnost? Nemáme a nemůžeme mít zcela pod kontrolou sociální sítě ani videa, která jsou na nich prezentována. Ale nemusíme jim slepě nabízet svou pozornost, protože naše pozornost je ta drahá cena, kterou platíme za „bezplatný” přístup na sítě, vedle podprahového utváření názoru na sebe a věci i lidi kolem sebe. Cestou ven je trénink a posílení schopnosti koncentrace naší pozornosti a cíleného přenášení pozornosti z předmětu na předmět na rozdíl od automatických procesů a ulpívavosti pozornosti. Jedná se o trénink všímavosti, který začíná posilováním schopnosti zaměřit a udržet pozornost. Učí nás také rozpoznat okamžiky, kdy se pozornost samovolně přepíná zpět do automatického, lepivého režimu – a jemně ji vrátit k předmětu, který jsme si zvolili. Pozornost je možné trénovat podobně jako sval – pokud víte, jak na to. Můžeme se naučit pozornost soustředit, udržet a flexibilně podle vlastního rozhodnutí přenášet. Budeme potřebovat čas a trpělivost, ale všichni se můžeme naučit zkrotit bujného neposedného oře naší pozornosti. A výsledky nás možná i překvapí.
MUDr. et Mgr. Kristýna Drozdová, Ph.D.
Psycholožka a psychiatryně, Certifikovaná učitelka mindfulness

MUDr. et Mgr. Kristýna Drozdová, Ph.D., je psychiatrička, psycholožka a certifikovaná učitelka mindfulness. Má dlouholetou zkušenost s léčbou psychotických a afektivních poruch a propojuje poznatky psychiatrie, psychoterapie a neurověd. Věnuje se výcviku ve všímavosti (MBSR, MBCT) a integrativním přístupům zaměřeným na emoce a prožívání. Je autorkou knihy Odolnost vůči stresu.

Podobné příspěvky