Napadlo Vás někdy, proč vlastně máme pozornost nebo proč se pozornost objevila během vývoje? Tak už víme, že zužuje množství informací, které bude mozek v daném okamžiku zpracovávat. Ale v minulosti nebyl lidský mozek zahlcen tolika podněty jako nyní. Nemusel tedy nutně volit mezi podněty. Švédský psychiatr a brain blogger Andreas Hansen používá evoluční perspektivu k vysvětlení významu pozornosti. Podle něj pozornost znamenala přežití. Totiž ten člověk, který nejrychleji odhalil nebezpečí, reálné nebo potenciální, ten se mohl spasit únikem nebo bojem. Rychle kmitající a flexibilní pozornost, odhalující hrozby v prostředí, byla základem přežití. Takoví jedinci s vyšší pravděpodobností přežívali setkání s predátorem nebo nebezpečným člověkem. Naši předkové tedy měli spíše pozornost, která rychle kmitala z předmětu na předmět.

Když si člověk uvolnil mysl k vědomému přemýšlení a plánování, začal potřebovat jinou funkci své pozornosti – schopnost zaměřit a udržet pozornost na jeden předmět. Pokud se nám podaří ztlumit vliv podnětů z okolního světa i z vnitřních procesů (tedy nejsme rušeni vlastními myšlenkami, nápady a emocemi), můžeme se plně věnovat podnětům, které nás zajímají. Toto soustředění zvyšuje pravděpodobnost, že si nějakou věc zapamatujeme a že lépe a přesněji budeme odpovídat na různé zajímavé nebo důležité podněty. Nemusíme pak používat jen základní stresové reakce „uteč” nebo „bojuj”.

Pozornost, která byla původně roztěkaná a flexibilní, která dokázala skenovat okolí, se najednou usadila u jednoho podnětu a propracovávala jej do všech detailů. Základem uměleckých děl i většiny vynálezů je koncentrovaná pozornost. Dalo by se říci, že celá naše společnost a kultura se rozvíjí na základě naší schopnosti vytrénovat vědomé řízení pozornosti, vyrůstající na původních automatických procesech, jejichž povaha je odlišná.

Až doposud. Nyní nám sociální sítě, krátká videa a obrazovky různého druhu posilují tuto prapůvodní schopnost naší pozornosti těkat, rychle přepínat a přenášet pozornost mezi podněty. Tato vlastnost pozornosti je posilována mediátorem libosti dopaminem. Je to pro nás zkrátka odměňující kmitat mezi podněty a toužit spatřit něco zajímavého. V době TikToku zapomínáme na schopnost koncentrace a záměrného řízení pozornosti k podnětům, které si přejeme. Najednou naše pozornost jako by se automaticky lepila na pestré, nové a neustále se měnící podněty, zcela mimo naši kontrolu.